Vodní dýmka, Shisha, Hookah, Nargila

Vodní dýmka - Shisha - Hookah - Nargile - Nargila - Vodnice - Vodárna - Šíša

Původní idea vodní dýmky pochází z Indie, kdy vlastní tělo dýmky zastupoval kokosový ořech. Arabský svět však přišel s něčím ještě mnohem více propracovaným - zhruba v 15. století se vyloupla na svět jedna z prvních vodních dýmek (v arabských zemích známá jako nargile a hookah).

Vodní dýmky se staly neoddělitelnou součástí tureckých kaváren, hotelů, putik či tržišť a i přes dlouhá staletí si uchovaly svůj typický vzhled.

Šíša jako taková se skládá ze čtyř hlavních částí - gövde, což je nádoba, do níž se vlévá studená voda - dnes nazívaná váza; marpuç neboli šlauch či hadice; agizlik, náustek, dříve z jantaru (tehdejší obyvatelstvo věřilo, že jantar nezachytává bakterie), nyní povětšinou dřevěný a z lüle, což je vršek vodní dýmky. Další části jsou hagar, nosník tabáku, čili korunka a tarbuš, kovová stříška na zadržení tepla stoupajícího z uhlíku.

Tabák, kterým se vodní dýmka plní, má mnoho podob a chutí. Černý tabák se dodává na trh především z Íránu. Často se však do hagaru dává i druhý tabák, který ostrou chuť černého tabáku zjemní a ochutí. Takový tabák do vodní dýmky může být například jablečný, lékořicový, medový, nebo třeba mandarinkový. Příchutě tabáků jsou spíše komerční záležitostí. Dříve se místo tabáků s příchutěmi využívalo spíše tekutiny v gövde - někdo do ní přidával olej z růží, jiný šťávu z granátových jablek. Každý podle své chuti.

A jak se takovýto tabák do vodní dýmky vyrábí? Jde v podstatě o směs černého tabáku s ochucenou melasou (nebo sirupem, medem, či pouhou oslazenou destilovanou vodou) v poměru 1 : 2,5; k čemuž se mohou přidávat ještě další ingredience, jako například glycerin. Obsah nikotinu se pohybuje mezi 0,5 - 1,0% a obsah dehtu pod 0,5% (ve většině tabáků většinou 0%). Mezi 19. a 20. stoletím nalezla šíša oblibu snad ve všech lidských rodech, tou dobou hlavně mezi výše postavenými tureckými ženami. Šíša se tehdy stala stejnou nezbytností, jako čaj o páté mezi Angličany. K tomuto takřka historickému faktu se váže jakási hádanka z Jordánu - Kdo je ta princezna, stojící v oknech svého paláce, mající ruku na svém boku? (Amîra fî qasrihâ; wa yeduhâ 'elä hasrihâ?) Odpověď je - vodní dýmka. Vršek vodní dýmky zcela jistě odpovídá královské korunce, kdežto gövde, samotné tělo dýmky, zase připomíná ženské tvary. A ruka, to je zase marpuç, čili šlauch.